Respektující Mikuláš: Jak miminku představit tradici bez strašení?

Možná přemýšlíte, v jakém věku je ten správný čas představit dítěti Mikuláše, čerta a anděla.

Jistě si vzpomenete na své vlastní zážitky a emoce s nimi spojené. Má přijít Mikuláš s čertem, a my se báli, jestli naše chování za uplynulý rok zhodnotí jako  “dobré” nebo “špatné”. Jestli jsme byli hodné nebo zlobivé děti. Strach, možná i úzkost a pláč, napětí, očekávání, a pak obrovská úleva, když jsme dostali svůj balíček a za nadpozemskou návštěvou se zavřely dveře.

Pojďme se tedy zamyslet, PROČ vlastně předvečer sv. Mikuláše slavíme.

Co chceme naučit své děti? Že jednou za rok přijde pán, který je celý rok sleduje a řekne, jestli byly hodné nebo zlobivé? To asi úplně ne.
Tyto tradice dávají dětem ochutnat emoce, se kterými se možná jindy ani nesetkají, nebo ne v takové míře. Můžeme z mikulášské návštěvy tedy udělat příležitost, jak se postupně učit pracovat s emocemi.

Historie a legendy o sv. Mikuláši

Už v 10. století vznikl v německých klášterních školách tzv. “Biskupská hra”, kdy jeden z žáků na jeden den v roce přebíral funkci opata nebo biskupa, procházel školou a “vládl” nad celou školou a klášterem. Časem se tento slavnostní den přesunul z 28. prosince na 6. Prosince a z kostýmovaného biskupa se tak stal sv. Mikuláš. Kolem 14. století se tento obyčej rozšířil i na slovenské a české území. Mikuláš je tedy považován mimo jiné za patrona dětí.

V mikulášských legendách se vždy opakuje několik věcí, a to číslo 3, štědrost a pomoc lidem v nouzi.

Jedna zchudlá rodina prý neměla na věno pro své 3 dcery, a tak jim Mikuláš hodil do okénka 3 měšce zlata, aby slečny měly možnost se dobře provdat.

Některé koledy v Německu, Holandsku, Francii i Anglii zase vypráví, jak Mikuláš vzkřísil z mrtvých 3 sirotky, které zavraždil krutý řezník. Tyto legendy svým dětem asi vyprávět nebudeme, 

Můžeme jim ale říct, že Mikuláš byl kdysi dávno jeden moudrý pán s bílými vousy, vysokým kloboukem a krásnou holí, a že pomáhal všem kolem sebe. Rád dělal dětem radost. A tak i teď nosí Mikuláš dětem nadílku.

Mikuláš jako příležitost pro práci s emocemi

Dnes už víme, že emoce je potřeba si prožít, a ne je potlačovat a schovávat pod pokličku. Pak totiž může dojít ke vzniku traumat a “časovaných bomb”, kdy jeden malý zážitek, který nám připomene emoci pod pokličkou, spustí obrovskou reakci, která je v tu chvíli naprosto neadekvátní. I agresivita nebo vztek můžou být přetransformovaným projevem strachu. Málokdo si pak uvědomí spojení s prvotním zážitkem, kde tato časovaná bomba vznikla. A to může být právě u nevinného večírku s Mikulášem a čertem. 

Tyto postavy totiž dítě v reálném světe potká většinou jen jednou za rok. Naprosto logicky se v tu chvíli může tedy objevit jedna velká emoce, a tou je strach. Strach z neznámého, strach z nepředvídatelné situace. V tu chvíli je naprosto klíčová role rodiče a to, jestli a jak dítě podpoří.

Dejme dětem příležitost zažívat velké emoce v bezpečném prostředí. Jinak to ale bude u maličkých dětí, a jinak u starších.

Mikuláš u dětí do 3 let

Maličkému miminku bude návštěva Mikuláše spíše jedno, pokud ho nebudou vyloženě strašit. Není potřeba nic vysvětlovat, dokud se dítě samo neptá. Malé děti tento zážitek prostě prožívají a my nemusíme mnohdy nijak zasahovat. Pouze fungovat jako základna bezpečí a lásky.

Děti do 3 let nedokáží rozlišovat mezi realitou a smyšleným světem, proto je pro ně velmi těžké vidět za Mikulášem a čertem symboliku. Když se rozhodneme jim tuto tradici představit už v raném věku, doporučujeme spíš pasivní roli pozorovatele.

Rozhodně dítě nenuťe ke kontaktu s Mikulášem, pokud o to samo nestojí.

Pár dní dopředu si společně si prohlížejte obrázky Mikuláše, čerta a anděla. Povídejte si o tom, co pro vás představují. S čertem  může být například spojený strach a vztek. Kdyby emoce měly reálnou podobu, mohly by vypadat právě takhle. 

Jestli s dítětem znakujete, velmi doporučujeme znakovat u těchto tradic právě emoce. Znakem lépe propojíte abstraktní pojem s reálnou emocí. Tu dítě velmi pravděpodobně prožívá před čertem a Mikulášem mnohem intenzivněji, protože i když může být čertovský převlek sebevíc roztomilý, pořád je to nové, neznámé, a tak trošku děsivé. Znaky pro jednotlivé emoce najdete ve video slovníku ke kurzu Baby Signs Online.

Setkání s Mikulášem v reálném světě už nemusí být pro dítě takové překvapení, pokud jste o něm spolu několik dní mluvili. S dítětem v náručí si ukažte na jednotlivé postavy, pojmenujte je, ukazutjte znaky, které zná z předchozích dní. Důležitá je ale bezpečná základna u maminky nebo tatínka. 

Velmi pozorně sledujte reakci dítěte. Miminko či batole často velmi jemně naznačí, když se objeví prvná náznak strachu nebo další nepříjemné emoce. Abychom předcházeli velkým reakcím, je potřeba zareagovat včas a zastavit se, případně se rovnou s dítětem vzdálit. Jakmile se dítě vyděsí, už vám nepomůže žádné vysvětlování nebo chlácholení, že je to v pořádku, a že to jsou jen převleky, a že se nemusí bát. Určitě vystrašené dítě nenuťte zůstat v blízkosti postav, k ničemu by vám to nepomohlo.

S malým dítětem se prostě více vyplatí pozorovat Mikuláše z dálky.  

Pokud ale dítě projevuje zájem, můžete se společně třeba dotknout Mikulášské hole, pláště, nebo prohlédnout čertovské kopyto.

Mikuláš s dětmi od 4 do 7 let

Každé dítě je jiné, a i mikulášskou tradici bude zvládat každé dítě jinak. Někdo se s radostí vrhne do akce, někdo raději zůstane stále v roli pozorovatele. Obojí bychom jako rodiče měli respektovat

Dětem kolem 4 let už můžeme nabídnout aktivní účast v mikulášské tradici. Důležité je v tomto případě slovo NABÍDNOUT, ale nenutit. Tlak ze strany rodičů může způsobit u dítěte úzkost, která pro něj z dlouhodobého hlediska není zdravá. Nemusí to projevovat pouze jako strach z čerta a Mikuláše jako takových, ale např. I obecný strach z neznámého a nepředvídatelného, strach z autorit, strach z veřejných vystoupení, nebo z návštěv jako takových.

Opět doporučujeme několik dní předem si o postavách povídat. Můžeme říct, že jsou to převleky – čert může být převlečený strach. Je to představení, které nás učí o našich emocích. Když cítíme zlost, strach, jak by to asi vypadalo?

Můžeme nabídnout, jestli dítě bude chtít Mikuláši, čertovi nebo andělovi nakreslit obrázek, nebo se pro něj naučit speciální básničku. Pokud nechce, můžu jít příkladem a jako rodič sama něco Mikulášovi přednést. Pak můžu v soukromí dítěti vysvětlit, že i přes to, že jsem básničku přednesla, jsem se cítila nejistá, ale překonala jsem to a jsem na sebe pyšná. Tím nastavuji příklad, který dítě může později následovat.

Pokud se dítě začne kolem Mikuláše, nebo např. I Ježíška ptát a zajímat se, nemusíte se stresovat vymýšlením složitých příběhů. Zeptejte se: “A co si o tom myslíš ty? Jak myslíš, že to je?” Většinou stačí jen minimalistická odpověď, a pokud chceme zachovat nádech tajemna, není potřeba na první otázku vybalit, že Mikuláš je převlečený človek a že Ježíšek neexistuje.

Vyhrožování čertem

Někteří rodiče používají čertam, případně ježibabu a další postavy jako jakousi autoritu z venku, která pomůže při výchově. “Jestli se budeš takhle chovat, přijde čert a odnese si tě!” Takové metody můžou často přinesou okamžitý výsledek, ale můžou mít nežádoucí následky. Dítě přestane, případně udělá to, co před tím nechtělo. Motivace ke změně v tu chvíli není vlastní rozhodnutí dítěte, nýbrž strach. Strach z čerta, a možná i strach z toho, kdy máma toho čerta zase vytáhne. Je to strategie, která nevede ke změně přemýšlení, tedy ani k dlouhodobé změně.

Co dělat místo vyhrožování čertem?

V ideálním případě regulovat sami sebe, abychom se nedostávali do krajních situací, kdy máme potřebu hrozit čertem. Pokud jsme v kontaktu s vlastními emocemi a jsme s nimi srovnaní, k takovým situacím dochází minimálně. 

Místo vyhrožování vysvětlujme dětem přirozené důsledky jejich chování nebo toho, že “neposlouchají”. Každá taková situace má svůj logický důsledek. Když budou skákat a rozhazovat hračky, pak musíme strávit čas navíc úklidem, a proto pak možná nestihneme přečíst pohádku. Důležité ale je tento přirozený důsledek pak opravdu dodržet a pohádku nečíst 🙂 Jinak se vysvětlování stane pouhým vyhrožováním, a to opět dlouhodobě nefunguje.

U menších dětí, které ještě nemluví, v případě zákazů a nežádoucího chování opět pomůže znakování. Propojením zákazu se znakem např. HOTOVO, nebo KONEC přidáme ke slovu i fyzickou bariéru a dítě tak lépe pochopí, co po něm chceme. 

Čemu se během Mikuláše určitě vyhýbat:

• Nestrašit čertem dopředu – Pozor, přijde čert. Jestli jsi nebyl hodný, on to pozná a odnese si tě v pytli. Z toho vzniklo už mnoho dětských traumátek a nejistot.
  
• Nečekané setkání s čertem – Někdo zvoní, jdi otevřít… A za dveřmi stojí čert s Mikulášem. Jakmile to dítě nečeká, může to být obrovský šok, který způsobí např. I pomočení. To pak může být pro větší dítě obrovský negativní zážitek spojený s ponížením, který si s sebou nese.
  
• Nenutit dítěte do kontaktu – přiblížit se k čertovi, přednést básničku Mikulášovi, nebo i podat ruku andělovi. I když nám se to zdá nevinné, pro dítě to může být obrovský stres, který možná v tu chvíli není schopné zvládnout.
  
• Nenechat je v tom vykoupat samotné – Miminko, batole, ale i větší dítě potřebuje pocit bezpečí, aby se mohlo správně vyvíjet. Ve stresové situaci často pomůže fyzický kontakt jako forma podpory. Třeba při přednesu mikulášscké básničky pomůže držení za ruku, maminčina ruka na rameni, nebo jen věta “Jsem tu s tebou, věřim, že to zvládneš”.

Závěr

Každý z nás si určitě vzpomene na nepříjemný zážitek spojený s Mikulášem nebo čertem. Dnes se tomu asi zasmějeme, ale pojďme se zamyslet, jaké to pro nás doopravdy bylo. Tenkrát, pro to malé dítě v nás. A jaký zážitek chceme dopřát svým vlastním dětem?

I takové konkrétní situace řešíme na kurzech Znakujeme se zpěvem a hrou, nebo rovnou v angličtině na GoKids English pro děti do 3 let. Podívejte se na aktuálně vypsané termíny:

Líbil se vám článek?

Vyplňte svůj email a já vám dám vědět, až vyjde další.

Sledujte mě na sociálních sítích:

• Instagram
• Facebook